K autorským právům po česku
Až fyzickou bolest mají někteří čeští redaktoři, když musí uvést autora otištěné fotografie a ještě mu zaplatit honorář. Tato bolest je většinou sloučena se závistí, že oni sami u toho nebyli.
Ještě horší je situace v případě nejrůznějších firem, jejichž starostrukturní zaměstnanci pokračují v taktikách typu: „Třeba si toho autor nevšimne, a když jo, tak mu dáme pár stovek, a je to vyřízené”.
Přesně to se stalo, když jsem jednoho rána brouzdal po internetu a narazil jsem na své exkluzivní fotografie, na nichž hraje v pražské Redutě prezident Bill Clinton na saxofon. K tomu ho doprovází na nějaké chrastítko samotný Václav Havel, známý to bojovník za práva…
Obrátil jsem se na tuto velkou firmu (700 zaměstnanců), která tyto saxofony vyrábí, a zeptal se, jak mohou bez mého souhlasu používat mé fotografie pro reklamu, a to již šest let. Bylo mi napsáno, že mě považují za anonymního autora a že mé fotografie dostali z Hradu, konkrétně prý od jistého Špačka, tehdy mluvčího prezidenta. Ten prý také schválil podobu webových stránek firmy, i když rozhodně autorem fotografií nebyl, a to vše za mými zády. Aby byla věc ještě pikantnější, otiskli na stejné reklamní stránce děkovný dopis Václava Havla firmě za to, že jim dala saxofon s vyrytým srdíčkem zdarma, aby ho mohl odevzdal v Redutě Clintonovi jako dárek.
Podle tarifů belgické ochranné organizace fotografů SOFAM, jejíž jsem členem, bych měl nárok na odškodnění, včetně nejrůznějších sankcí, přibližně 100 000 Kč za jeden rok, tedy 600 000 Kč za 6 let, a na omluvu. Samotného prezidenta Clintona se samozřejmě, hezky po česku, nikdo nezeptal, zda by mohli prodávat nějaký výrobek pomocí jeho osoby. V USA by je tato reklama bez svolení stála několik milionů, ale v dolarech. Bill Clinton to nechal plavat, protože věděl, že by tu firmu prakticky zrušil, a taky měl velký plat…
Z filantropních důvodů jsem částku snížil na 60 000 Kč za 6 let, tedy 10 000 za rok. Podle mého názoru musela firma globálně na internetu zvýšit své prodeje právě tohoto typu saxofonu o miliony. Bylo mi odpovězeno, že nedostanu nic, protože mysleli, že to jsou „hradní fotky”. Jejich právník mi sdělil, že když se budu soudit, tři roky zneužívání již jsou promlčeny.
Tedy jsem podal žalobu pouze za poslední tři roky zneužívání. Podle tarifu SOFAM jsme se dostali na částku přibližně 300 000 Kč. Zoufalým pokusem žalované strany bylo neustále žádat soud o nové a nové „znalecké” posudky o tom, že se na fotografii nevztahuje autorské právo. Všechny čtyři posudky byly ve prospěch fotografa, kromě jednoho, konkrétně jistého „znalce” Kráčalíka z Ostravy, který tvrdil, že této fotografii autorské právo nepatří, protože „takovou fotku může nafotit každý”. Ano, jsou v ČR i takoví znalci.
Soudkyně rozhodla nakonec v můj prospěch, ale právník firmy Amati se odvolal k Vrchnímu soudu. Tam též nepochodil, a tak se odvolal k Nejvyššímu soudu. Výsledek byl však stejný. I když z vysouzených honorářů zůstalo autorovi po zaplacení právníků jen 50 %, je vidět, že se v oblasti autorských práv v ČR blýská na lepší časy.
Ještě horší zkušenost má autor s nelegálním přístupem obrazového oddělení ČTK, která je, jak se často zapomíná, veřejnoprávní organizací. Tato agentura zneužívá mých autorských práv již po dobu deseti let. Naposledy vloni, když jsem objevil svoji fotografii v příloze MF Dnes.
Fotografie byla označena autorsky jako foto AP. Napsal jsem šéfredaktorovi, který mi sdělil, že byla zakoupena skutečně od agentury Associated Press. Kontaktoval jsem AP v Německu a bylo mi sděleno, že jim moji fotografii poskytla ČTK. Kontaktoval jsem ČTK, která mi sdělila, že AP pochybila, protože podle jejich vzájemné úmluvy neměla právo šířit tuto fotografii v ČR. Jako by autorské právo platilo pouze v ČR. Z toho samozřejmě vyplývá, že ČTK prodává fotografie bez písemného svolení autora. Poprvé tak učinila v mém případě již před 12 lety, když prodala do New York Times mou fotografii zobrazující Václava Havla po operaci plic a ještě se podepsala jako autor. Honorář si nechala, což je však méně důležité než fakt, že se ani neomluvila, i když jsem obrazového redaktora Dušana Veselého na tuto skutečnost písemně upozornil.
Přesto si na závěr dovolím konstatovat, že se situace u nás, i když velmi pomalu, zlepšuje.
Praha, únor 2008
Jiří Jírů, fotograf
člen SN ČR, SOFAM, AF
www.jirijiru.com
Samozřejmě jsme požádali ČTK o reakci na vyjádření pana Jírů – přečíst si ji můžete na této stránce.
(Použití v jakékoli formě bez předchozího svolení autora a vydavatele je zakázáno.)
