Úspěch českého autora v Orvietu
Letošního mezinárodního sjezdu fotografů v italském Orvietu se zúčastnilo 400 autorů, do soutěže, která je součástí této akce již popáté, bylo přihlášeno kolem 2000 snímků, v několika kategoriích soutěžilo, letos již podeváté, také 80 fotografických knih.
Fotografem roku 2008 se stal italský autor Graziano Panfili, také ve většině ostatních kategorií se na čelných místech usadili Italové nebo Italky. Vítězné snímky si můžete prohlédnout na této stránce. Letos poprvé se udělovaly ceny také v samostatné soutěži věnované výtvarné fotografii – v té si absolutní prvenství vybojoval Francesco Zizola
Pro nás byla zajímavější soutěž o nejlepší fotografickou knihu, které se zúčastnil Jiří Jírů se svojí, vlastním nákladem vydanou publikací se stručným názvem Havel. Celkové vítězství připadlo irskému fotografovi Gerrymu O’Learymu za knihu o současné irské architektuře, Jiří Jírů si z Orvieta odnesl první cenu v kategorii historických knih (viz ukázka na konci této stránky). K jeho knížce napsal tento stručný úvod režisér Miloš Forman:
„Portrétovat panovníky bylo vždycky riskantní. Když na sklonku osmnáctého století vyzvala španělská královna Marie Luisa dvorního malíře Franceska Goyu, aby namaloval její portrét (bůhví již kolikátý), inkvizice zastříhala ušima.
Velký inkvizitor šel Goyovi po krku již delší čas, ale Goya měl mocné přátele u dvora a tam nebylo radno dělat vlnky.
Nyní se inkvizitorům doneslo (měli totiž svoje fízly všude), že Goya tentokrát portrétuje královnu tak věrně, že až panovnice svůj portrét uvidí, bude zuřit jak vichřice. Čekalo se s napětím.
Konečně Goya prohlásil portrét za dokončený a do sálu vešli královští manželé: královna Marie Luisa a král Charles Čtvrtý.
Koukali na portrét, koukali dlouho.
Přítomní dvořané se snažili z jejich tváří vyčíst rozsudek. Marně. Královská dvojice nehnula ani brvou a odešla.
Za drahnou chvíli se vrátil do sálu komoří a oznámil Goyovi, že se má dostavit do královy pracovny.
Co to znamená, vrtalo přítomným hlavou. Že by královna byla zlostí tak bez sebe, že za sebe poslala svého manžela, aby se na Goyovi vyřádil?
Když Goya vstoupil do královy pracovny, nečekal ani minutu a král vešel. Podíval se na Goyu nečitelným pohledem, neřekl ani slovo a došel k oknu, kde na komodě ležel futrál na housle.
Král ho otevřel, vyndal housle, otočil se tváří ke zkoprnělému Goyovi, strčil housle pod bradu a začal hrát. A hrál a hrál a hrál a hrál...
A to, co hrál, byla jeho vlastní skladba.
Když dohrál, podíval se na Goyu a beze slova odešel.
Inkvizitoři se pak ještě dlouho dohadovali, co jim chtěl král svou hudební exhibicí naznačit.
Snad ještě zbývá dodat, že Jiří Jírů není malíř, ale fotograf, že prezident Václav Havel svoje skladby nehraje na housle, ale na jevišti, že inkvizitoři včerejška dnes úspěšně splynuli s davem a my jsme na tom vydělali, poněvadž jsme dostali královnin portrét a tuto knížku na památku.
New York, únor 1998”
Kniha Jiřího Jírů Havel je souborem ručně kolorovaných černobílých snímků z prvního prezidentského období Václava Havla, s nímž autor procestoval celý svět. Grafickou úpravu knihy vytvořil designér Bořek Šípek, k dostání je pouze ve fotografickém muzeu Jírů, které je věnováno sbírce fotografií známého fotožurnalisty Václava Jírů a jeho synovce Jiřího. Zájemci si ji mohou objednat na adrese Jírů Photo Museum, Jaromírova 34, Praha 2, nebo přímo u jejího autora e-mailem. Jako malou ukázku uveřejňujeme jeden snímek z knihy – trojportrét Hrabal, Havel, Clinton u piva v proslavené pražské pivnici U zlatého tygra:
Text © Lubomír Synek
(Použití v jakékoli formě bez předchozího svolení autora a vydavatele je zakázáno.)