„Osiřelá díla” – pokračování
Američtí fotografové jsou v boji proti návrhu zákona o osiřelých dílech opět jednotní – rozkol mezi nimi vyřešili sami zákonodárci tím, že kompromisní verzi, se kterou by se byly velké profesionální fotografické asociace smířily, smetli ve sněmovním „Podvýboru pro soudnictví, internet a intelektuální vlastnictví” ze stolu. Teď už svým zástupcům v Kongresu i v Senátu píší všichni bez rozdílu a žádají je, aby v dalším čtení tento zákon nepodpořili.
Pokud bude tento zákon schválen, bude muset každý, kdo chce nějaké osiřelé dílo použít, prokázat, že vynaložil „dostatečné úsilí” při zjišťování autora nebo majitele autorských práv tohoto díla. U amerického úřadu pro copyright podá „oznámení o užití”, kde kromě svého jména uvede popis předpokládaného užití, popis díla a zprávu o pátrání včetně jejích výsledků. Úřad pak povede databázi těchto oznámení. Je samozřejmě velká otázka, jaké úsilí při pátrání po autorovi bude považováno za dostatečné...
Pro fotografie, které se dnes již převážně posílají a používají v digitální podobě, bude tento zákon představovat velké ohrožení, protože metadata, která většina profesionálních fotografů do svých snímků vkládá, lze velmi snadno vymazat, a fotografie se tak rázem může stát „osiřelým dílem”. Velké fotografické asociace již začaly vyjednávat s předními producenty fotografického softwaru, zda by bylo možno zapisovat metadata do snímku tak, aby v něm zůstala zakódována natrvalo. Ve hře je také právní úprava, která by postavila odstraňování metadat ze snímků mimo zákon. To všechno je však běh na dlouhou trať.
Představitelé APA (Advertising Photographers of America) tvrdí, že v případě schválení zákona by mohli o obživu přijít tisíce profesionálů. Fotografové z jiných zemí nemohou v této chvíli dělat vůbec nic, i když právě oni by na zákon o osiřelých dílech doplatili nejvíce – bránit se soudně proti užití snímků, které někdo v USA prohlásí za osiřelé, bude možno pouze u amerických soudů, a to je záležitost značně finančně i časově náročná, takže těch, kteří se k tomu odhodlají, asi mnoho nebude.
V Evropě prý o podobné úpravě autorského zákona uvažují Němci, Maďaři a Dánové, ale vzhledem k tomu, že WIPO (Světová organizace pro ochranu intelektuálního vlastnictví) je těmto aktivitám příznivě nakloněna, budou je další státy pravděpodobně následovat.
Co zatím mohou dělat naši fotografové? Především důsledně dbát alespoň na to, aby z rukou nikdy nedávali snímky, ke kterým by nebyla připojena vůbec žádná metadata o autorství a způsobu kontaktování autora. Další možností je registrovat všechny své práce u OOA-S – touto registrací by mohli jednoznačně své autorství prokázat (v rubrice o autorských právech je o této problematice zmínka na této stránce).
Text © Lubomír Synek
(Použití v jakékoli formě bez předchozího svolení autora a vydavatele je zakázáno.)