Britský zákon o osiřelých dílech
Návrh takzvaného zákona o digitální ekonomice, který v současné době projednává Sněmovna lordů, prošel 9. února jednáním sněmovního výboru do dalšího kola bez větších změn, které odborná fotografická veřejnost požadovala. Díky němu získává britský ministr obchodu právo udělit v případě osiřelého díla reprodukční práva k takovému dílu komukoli, kdo o ně požádá, a to i bez souhlasu původního vlastníka těchto práv. To by představovalo zásadní změnu dosavadní praxe, kdy souhlas k užití mohl udělovat pouze majitel autorských práv.
Zákon zatím neobsahuje ani žádnou definici osiřelého díla, žádné postihy za to, že někdo například odstraní z fotografie před jejím umístěním na web identifikační údaje o jejím autorovi. Fotografové požadovali po vládě, aby takový postih do zákona zapracovala, protože jinak hrozí, že kdo bude chtít nějaký snímek použít, aniž by musel zaplatit autorovi odpovídající honorář, nejprve z fotografie osiřelé dílo „vyrobí”. Lobbistické tlaky vydavatelů jsou však evidentně mnohem silnější než nepříliš účinné snahy organizací sdružujících fotografy ovlivnit jednotlivé poslance, aby takto drastické úpravy nepřipustili.
Kdokoli tak bude moci použít snímek stažený z internetu pouze po složení poplatku (jehož výši opět bude moci stanovit ministr obchodu) na účet kolektivního správce. Pokud autor v budoucnu zjistí, že jeho dílo bylo takovýmto způsobem použito, bude mít nárok na vyplacení části tohoto poplatku. Nepříliš rozšířené povědomí o tom, že autorovi náleží nezcizitelná práva k jeho dílu, že autor může rozhodovat o tom, jak bude jeho dílo užito, že má právo sjednávat za jeho užití odpovídající honorář atd., to vše se stane minulostí.
Britští fotografové se obávají, že vláda chce tímto zákonem pomoci oživit vydavatelský průmysl, a že řeči o kulturní svobodě, oprávněných zájmech muzeí a galerií jsou jenom zástěrkou. Kdyby tomu tak nebylo a vláda by skutečně chtěla pouze pomoci těmto institucím, stačilo by vydat novelu autorského zákona ohledně volného užití děl a problém osiřelých děl by byl vyřešen.
Nejproblematičtější na návrhu tohoto zákona zůstává fakt, že ministr obchodu bude mít zcela volné ruce k tomu, aby definoval, co že to osiřelé dílo vlastně je, co je to „náležité šetření” za účelem zjištění autora, jež musí vydavatel před užitím díla provést, jaké procento z poplatku složeného u kolektivního správce bude náležet autorovi, pokud se dodatečně přihlásí, kdo bude profitovat z poplatků, které si nikdo nebude nárokovat, a tak dále. To vše by mělo být součástí zákona, protože po jeho schválení už fotografové těžko budou moci rozhodnutí ministerstva jakkoli ovlivňovat.
Doufejme, že české ministerstvo kultury se z vlny protestů autorské veřejnosti, která se v Británii i ve Spojených státech proti zákonům, jež mají drasticky změnit stávající principy přístupu k autorským právům, dostatečně poučí a bude případné změny českého autorského zákona v předstihu konzultovat nejen v uzavřených připomínkových řízeních, ale zcela veřejně s širokou obcí fotografů, ilustrátorů a dalších profesí, které by tyto změny výrazně postihly.
Text © Lubomír Synek
(Použití v jakékoli formě bez předchozího svolení autorů a vydavatele je zakázáno.)