Britští fotografové přiměli poslance vypustit sporný paragraf
Konec března a začátek dubna byl na britské profesionální fotografické scéně opravdu hektický. V parlamentu se v té době projednával návrh zákona o digitální ekonomice (Digital Economy Bill), jehož součástí byl také paragraf číslo 43, kterým se měnil autorský zákon (Copyright, Designs and Patents Act) z roku 1988 a který se týkal osiřelých děl.
Poslanci se zákon snažili urychleně schválit ještě před chystanými volbami, zmíněný článek se však nezamlouval autorům, především pak profesionálním fotografům. (Podrobnější informace o připravovaných změnách jsme přinesli už v tomto únorovém článku.) Prostřednictvím internetu se proto dali dohromady členové nejrůznějších fotografických oborů, což je u tak individualistického povolání, jakým je fotografie, jev dosti unikátní, a z diskusí na několika e-mailových fórech vznikla dosud bezprecedentní akce:
Osmnáctého března založil jeden z nejaktivnějších odpůrců tohoto paragrafu, Paul Ellis, člen EPUK (Editorial Photographers UK, neformálního uskupení, které vzniklo jako odnož původně čistě americké skupiny téhož názvu), webové stránky stop43.org.uk, které měly sloužit jako zdroj informací a jako styčný bod pro všechny obdobně smýšlející autory. Už po pouhých osmi hodinách své existence však překročily díky enormní návštěvnosti povolený měsíční limit pro přenos dat.
Během několika dnů se k této iniciativě přidala řada dalších fotografických asociací, jako například Britská asociace fotografů-novinářů (BPPA), Britský institut profesionální fotografie (BIPP), Národní svaz novinářů (NUJ) nebo Společnost svatebních a portrétních fotografů (SWPP). Asociace fotografů (AOP) vydala svým členům doporučení, aby stejně jako příznivci Stop43 zasílali svým poslancům osobní protestní dopisy proti tomuto paragrafu. Petici proti němu uvedenou na stránkách Stop43 podepsalo během necelého týdne více než pět tisíc signatářů. Začínala dramatickými slovy: „My, níže podepsaní, se obracíme na předsedu vlády, aby upustil od plánů na změnu ochrany autorských práv fotografů, která v podstatě znamená znárodnění fotografie.”
Hnutí Stop43, které nakonec reprezentovalo více než 16 000 britských profesionálů z oblasti fotografie, grafiky a reklamy, využilo při své kampani i Facebook a Twitter, a nezůstalo jen u obligátních dopisů zastupitelům. Ke slovu přišel také virální marketing, při němž fotografové šířili po internetu a zasílali poslancům mimo jiné fotografickou montáž, kterou v právě probíhající předvolební kampani použili jak labouristé, tak konzervativci, a s pravděpodobností hraničící s jistotou nezískali pro její použití souhlas majitelů autorských práv původních fotografií. A ptali se jich: „Jak mohou politické strany měnit legislativní proces získávání licencí, když mu samy nerozumí?”
Na straně fotografů zpočátku stály alespoň částečně i velké fotografické agentury a také Britská asociace fotografických knihoven a agentur (BAPLA). Ty však v průběhu jednání parlamentu svůj odmítavý postoj k paragrafu 43 změnily. BAPLA sice stále tvrdila, že vystupuje spolu s fotografy proti paragrafu 43, v zákulisí však vyjednávala ve prospěch jeho schválení (s největší pravděpodobností proto, že v ní mají nejsilnější slovo velké kulturní instituce, jimž na schválení celého zákona velmi záleželo). Mnozí fotografové, kteří provozují vlastní malé fotografické agentury a byli členy této asociace, z ní proto začali na protest proti tomuto jednání vystupovat.
I přesto slavila tato hromadná nátlaková akce úspěch a labouristé při třetím čtení návrhu zákona, které se konalo 7. dubna, navrhli paragraf číslo 43 vypustit. Zákon o digitální ekonomice byl v Dolní sněmovně ještě tentýž den schválen, o den později s ním vyslovila souhlas také Sněmovna lordů i britská královna.
Zákon tedy vstoupil v platnost bez sporného článku, fotografové však ještě zdaleka vyhráno nemají. Otázka osiřelých děl se jistě brzy vrátí na pořad dne, protože se jedná o legislativní mezeru, jež musí být zacelena, neboť brání snadnějšímu využívání historických materiálů, jejichž původci jsou někdy pochopitelně jen těžko dohledatelní, knihovnami, muzei či jinými kulturními institucemi. Je ovšem v zájmu autorů ohlídat si, aby vláda nebo poslanci nerozšířili pod tlakem lobbistů tento bohulibý úmysl také na komerční využívání osiřelých děl.
Text © Lubomír Synek
(Použití v jakékoli formě bez předchozího svolení autorů a vydavatele je zakázáno.)
