Osiřelá díla v Maďarsku
Podle Evropské komise a její agendy týkající se digitálních knihoven je osiřelé dílo takové, které je sice chráněno autorským právem, ale majitel těchto práv není znám, nebo je i při vynaložení „přiměřeného úsilí” nedohledatelný. Ve svém doporučení o „digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line” z 24. srpna 2006 komise doporučila členským státům „zlepšit podmínky” pro tuto digitalizaci, a to mimo jiné prostřednictvím „vytváření mechanismů pro usnadnění užití osiřelých děl, v návaznosti na konzultaci zúčastněných stran”. Tomuto doporučení se však z členských zemí EU pokusilo do této chvíle vyhovět právě pouze Maďarsko.
Tamní vládní vyhláška č. 100 z roku 2009 obsahuje podrobná pravidla, jak má zájemce o užití osiřelého díla postupovat, aby získal potřebnou licenci. Především musí podniknout příslušná opatření ke zjištění autora daného díla, „jež lze za daných okolností považovat za přiměřená”. To znamená, že musí přinejmenším prohledat databázi dobrovolného rejstříku děl Maďarského patentového úřadu (dále jen MPÚ), databáze v Maďarsku registrovaných organizací provádějících kolektivní správu autorských práv, databáze dostupné na internetu a další veřejně dostupné databáze. Zájemce o užití si také musí vyžádat informace od organizací, které podobný druh děl uveřejňují, kontaktovat spoluautory, pokud jsou známi atd. Měl by si také dát inzerát do celostátních deníků. Pokud lze předpokládat, že dílo bylo poprvé zveřejněno jinde než v Maďarsku, měl by zájemce podniknout příslušné kroky také v zemi prvního uveřejnění díla.
Tyto kroky musí mít zájemce řádně zdokumentovány, aby mohl v druhé fázi přiložit doklady o svém postupu k žádosti o udělení licence, kterou musí podat k MPÚ. V žádosti musí uvést veškeré informace týkající se tohoto díla i zamýšleného způsobu a doby trvání jeho užití, jakož i další údaje důležité pro stanovení velikosti licenčního poplatku, například má-li užití díla přinést zájemci zisk.
Zatřetí musí zájemce zaplatit MPÚ za jeho služby 102 500 forintů (téměř 10 000 Kč) plus poplatek za stanovení odměny odpovídající způsobu a době trvání užití. Jestliže účelem tohoto užití není zisk, vyplatí žadatel stanovenou částku autorovi, pokud se ho podaří dohledat. Jestliže by toto užití mělo přinést žadateli jakýkoli zisk, musí stanovenou odměnu převést na účet MPÚ; teprve po složení vypočtené částky může osiřelé dílo užít.
Pak musí žadatel čekat, než MPÚ administrativní proces dokončí, na což mají jeho úředníci maximálně šedesát dní. Při rozhodování o udělení licence rozhodne MPÚ o přiměřeném poplatku za užití, k němuž dojde do doby, než bude autor nalezen (ne však déle než do doby vypršení licence), a je-li odměna převedena na účet MPÚ (v případě, že žadatel bude mít z užití jakýkoli zisk), stanoví výši úhrady, jíž se vyrovná rozdíl mezi částkou složenou u MPÚ a částkou, kterou MPÚ určí v rozhodnutí o udělení licence. Tato licence má platnost pět let, a to pouze na území Maďarska, je neexkluzivní, nepřenositelná, a žadatel nesmí licenci postoupit třetí osobě, ani dílo jakkoli upravovat.
Jestliže se majitele autorských práv podaří dohledat, MPÚ na jeho žádost nebo na žádost uživatele díla licenci zruší, uživatel však může dílo užívat ještě rok po dohledání autora nebo do vypršení platnosti licence (podle toho, který termín uplyne dřív).
Majitel autorských práv má právo přihlásit se u MPÚ o finanční částku, kterou tento úřad stanovil, a to do pěti let po uplynutí platnosti licence nebo po jejím zrušení. Pokud se o ni nikdo nepřihlásí, převede MPÚ stanovenou částku na organizaci, která se zabývá kolektivní správou autorských práv, a pokud neexistuje, na Národní kulturní fond. Pokud by autor nebo majitel autorských práv považoval tuto částku za nedostatečnou, může se obrátit na soud.
Tento postup však neplatí, je-li kolektivní správce autorských práv oprávněn na základě obligatorní nebo rozšířené kolektivní správy autorizovat užití osiřelých děl, nebo vybírat odměny za jejich užití. V tom případě se postupuje podle předpisů daného kolektivního správce.
Maďarské kolegy z tamní asociace fotografů jsme požádali o informace, jaké jsou s touto úpravou praktické zkušenosti – pokud se ozvou, určitě o nich napíšeme. Ví-li někdo z našich čtenářů, jak je tato problematika řešena v dalších zemích (například ve Finsku, Švédsku či Dánsku, kde jsou zavedeny mechanismy udělování rozšířených kolektivních licencí), dejte nám prosím vědět.
Text © Lubomír Synek
(Použití v jakékoli formě bez předchozího svolení autorů a vydavatele je zakázáno.)
