Nakladatelství Houghton Mifflin Harcourt
čelí desítkám žalob
Během posledních pěti let podali advokáti fotografů a jiných umělců více než třicet žalob na známého amerického vydavatele učebnic, nakladatelství Houghton Mifflin Harcourt, které nebralo ohled na počet výtisků dohodnutý s autory v uzavřených licenčních smlouvách a například místo čtyřiceti tisíc kusů vytisklo některé ze svých publikací v milionovém nákladu, aniž by o tom fotografy uvědomilo, nebo jim vyplatilo dodatečnou kompenzaci.
Podle coloradského právníka Christophera Seidmana, kterému se již podařilo získat zhruba pro dvacítku klientů mimosoudní vyrovnání, nakladatelství běžně uzavíralo smlouvy na co nejnižší náklady, aby nemuselo platit velké honoráře, a pak vytisklo tolik knih, kolik se jim zlíbilo. Jeden z ředitelů této firmy dokonce před soudem připustil, že licenční omezení počtu výtisků považovali za nic neznamenající číslo. Seidman považuje tuto praxi za velice rozšířenou – v případě nakladatelství Houghton se jednalo o stovky publikací a tisíce snímků.
Prvním, kdo nakladatelství žaloval pro nedodržení podmínek licenční smlouvy, byl newyorský fotograf Jay Maisel, jehož fotografie interiéru mešity byla použita v učebnici pro devátou třídu. V jeho případě představitelé nakladatelství přiznali chybu a přislíbili ji napravit, v ostatních však tvrdili, že k porušení autorských práv vůbec nedošlo. Jejich právníci se snaží žaloby odvrátit pouze na základě procedurálních otázek, pokud však dojde k jednání o meritu věci, soudy je obvykle přimějí, aby se s autory dohodli na vyrovnání.
Nakladatelství také tvrdilo, že i když k porušení autorských práv došlo, dluží autorům pouze rozdíl mezi tím, kolik zaplatilo za udělení licence pro tisk 40.000 knih, a tím, kolik by zaplatilo za licenci pro tisk jednoho milionu knih. Seidman to přirovnal ke zloději, který v obchodě něco ukradne, a když ho přitom chytí, tak bude tvrdit, že prostě za zboží zaplatí, a tím bude vše vyřešeno. A ještě bude požadovat stejnou slevu, na jakou mají nárok poctiví zákazníci.
Soud v jednom případě konstatoval, že Houghton Mifflin Harcourt musí zaplatit nejen za licenci, ale musí autorovi zaplatit také odškodné, odvíjející se od toho, jaký zisk nakladatelství neoprávněně získalo. A jako pravdivé uznal tvrzení žaloby, že se žalovaná strana dopustila podvodu, protože autorovi vědomě lhala o tom, jak hodlá jeho fotografie užít.
Nakladatelství však podle Seidmana ve svých praktikách nadále pokračuje, změnilo jen znění licenčních smluv, které s autory uzavírá – zařadilo do nich klauzuli, že autor souhlasí s tím, aby nakladatelství, bude-li to potřebovat, mohlo licencí stanovený počet výtisků kdykoli libovolně překročit.
Text © Lubomír Synek
(Použití v jakékoli formě bez předchozího svolení autorů a vydavatele je zakázáno.)
