Malíř Richard Prince prohrál soud s fotografem
Před dvěma lety jsme informovali o tom, jak americký malíř Richard Prince neoprávněně použil snímky francouzského fotografa Patricka Carioua k vytvoření série koláží – viz článek Fotograf žaluje malíře. Soudkyně Deborah Battsová nedávno rozhodla, že Prince skutečně porušil fotografova autorská práva a nařídila mu mimo jiné do deseti dnů odevzdat ke zničení „všechny kopie fotografií včetně obrazů a neprodaných výtisků výstavního katalogu Canal Zone ... i všechny diapozitivy, tiskové desky, ... filmy, negativy, disky a další věci sloužící k výrobě těchto kopií porušujících autorská práva”. Další soudní řízení, při němž se bude rozhodovat o náhradě vzniklé škody, úhradě soudních poplatků a výdajů na advokáty, proběhne 6. května v 11:00 hod.
Prince fotografie bez vědomí jejich autora přemaloval – viz těchto několik příkladů. Ale Patrick Cariou se jména slavného umělce nezalekl a rozhodl se podstoupit soudní martyrium, do kterého byl nakonec nucen investovat na soudních poplatcích a výdajích na advokáty sedmdesát tisíc dolarů. Pro zajímavost zde uvádíme, co soudkyně mimo jiné konstatovala v odůvodnění svého rozsudku z 18. března 2011, jímž dala obžalobě ve všech bodech za pravdu:
„Žalobce Patrick Cariou je profesionální fotograf. S rastafariány strávil na Jamajce zhruba šest let, získal si jejich důvěru a zhotovil jejich portréty. Cariou vydal v roce 2000 knihu s názvem Yes, Rasta, která obsahovala jak portréty jamajských rastafariánů a dalších lidí, tak i krajinářské záběry z Jamajky. Cariou ve svém svědectví obšírně vysvětlil, jaká tvůrčí rozhodnutí učinil ohledně výběru vhodného fotografického vybavení, komponování jednotlivých fotografií, a také technických postupů, které při vyvolávání snímků použil... Podle tiráže v knize Yes, Rasta je Cariou jediným držitelem autorských práv k fotografiím, které jsou v této knize otištěny.
Žalovaný Richard Prince je známý ,apropriacionista’ [představitel uměleckého směru zvaného ,appropriation art’; appropriation = přisvojování], který vystavoval v mnoha muzeích a dalších institucích, včetně newyorského Guggenheimova muzea. Žalovaná galerie Gagosian je obchod s uměním a galerie, která Prince zastupuje a prodává umělecká díla, která vytvoří... Prince vystavoval zhruba od prosince 2007 do února 2008 svá díla v hotelu Eden Rock v St. Barts. Mezi vystavenými pracemi byla také koláž s názvem Canal Zone, která sestávala z 35 fotografií vytržených z knihy Yes, Rasta a přilepených na dřevěnou desku. Některé z těchto fotografií Prince zčásti přemaloval, z jiných použil jen část, další použil celé nebo téměř celé...
Obraz Canal Zone měl podle Prince posloužit jako úvodní dílo, jehož postavy chtěl použít k vytvoření filmového scénáře a série uměleckých děl nesoucích tentýž název Canal Zone. Z této zamýšlené série Prince dokončil 29 obrazů, na dvaceti osmi z nich použil snímky z knihy Yes, Rasta... Prince přiznal, že celkově použil nejméně 41 fotografií z této knihy... Galerie Gagosian vystavovala od 8. listopadu do 20. prosince 2008 22 z 29 obrazů ze série Canal Zone v jednom ze svých obchodů na Manhattanu. Vydala také a prodávala výstavní katalog s tímtéž názvem Canal Zone, který obsahoval reprodukce mnoha vystavených děl (včetně některých obrazů, které v galerii vystaveny nebyly) a záběry fotografií z knihy Yes, Rasta v Princově ateliéru. Zaměstnankyně galerie, která byla hlavní redaktorkou katalogu, dosvědčila, že se na původ fotografií rastafariánů, které jsou v něm obsaženy, nikdy neptala.
Fotografie z knihy Yes, Rasta Cariou nikomu kromě svých známých nikdy neprodal ani k jejich užití nikomu neposkytl licenci... Cariou však dosvědčil, že ještě před vernisáží výstavy Canal Zone jednal s galeristkou Christiane Celleovou, která chtěla fotografie z jeho knihy ve své galerii na Manhattanu vystavovat a prodávat. Cariou také dosvědčil, že měl v budoucnosti v úmyslu zhotovit autorská vydání těchto fotografií a nabídnout je a prodávat sběratelům. Celleová původně chtěla ve své galerii vystavit 30 až 40 fotografií, jejichž kopie se měly prodávat za ceny od 3000 do 20 000 dolarů za kus... Když se však dozvěděla o výstavě Canal Zone v Gagosianově galerii, výstavu, o níž s Cariouem jednala, zrušila. Celleová dosvědčila, že se rozhodla tuto výstavu zrušit, protože nechtěla, aby to vypadalo, že těží z Princeova úspěchu a z jeho proslulosti, a protože nechtěla vystavovat díla, která už ,udělala’ jiná galerie...”
Zajímavé je i konstatování soudu, proč Cariouovy fotografie podléhají autorskoprávní ochraně, i když žalovaná strana tvrdila, že to jsou „pouhé kompilace skutečností týkajících se rastafariánů a jamajské krajiny, uspořádané s minimem kreativity způsobem typickým pro tento žánr, a že tyto fotografie proto nemohou být zákonem chráněny”:
„Bohužel pro žalovanou stranu je už déle než sto let právním řádem uznáváno, že výtvarné fotografie zasluhují autorskoprávní ochranu, i když zachycují skutečné lidi a přírodu...” V odůvodnění soud uvedl také několik příkladů z dřívějších soudních sporů: „Fotografický portrét Oscara Wildea byl originálním výtvarným dílem, protože fotograf zvolil pózu klienta, vybral jeho oblečení, pozadí, rozhodl o použitém světle a stínu a navodil žádoucí výraz.” „Ve fotografii patří k prvkům originality výběr pózy fotografovaného, volba osvětlení, úhlu pohledu, výběr filmu a fotografického přístroje, vyvolání požadovaného výrazu, nebo kterákoli jiná použitá varianta.” „Téměř kterákoli fotografie může mít nárok být chráněna autorským právem.” „Ochraně podléhají fotografie ,běžných průmyslových předmětů’.” „Fotografické obrazy skutečných lidí, míst a událostí mohou být kreativní a zasluhovat ochranu stejně, jako výtvory čiré fantazie.”
Soud odmítl i další argument žalované strany, a to, že v tomto případě Prince jako představitel „appropriation art” použil Cariouovy fotografie v rámci tzv. „fair use” (bezúplatné zákonné licence). Americké právo posuzuje, zda šlo o „fair use”, nebo nikoli, podle výsledku analýzy těchto čtyř faktorů: 1. účel a povaha užití, včetně toho, jde-li o užití komerční povahy, anebo o užití pro neziskové vzdělávací účely; 2. povaha díla chráněného autorským zákonem; 3. míra a rozsah užitých částí díla ve vztahu k dílu jako celku; 4. vliv tohoto užití na potenciální tržní hodnotu díla.
Na základě řady obdobných případů i Princeova vlastního svědectví soud konstatoval, že jeho obrazy mají povahu pozměněného díla pouze v minimální míře a byly vytvořeny také za komerčním účelem (galerie Gagosian prodala osm Princeových obrazů za téměř 10,5 milionu dolarů, z nichž Prince obdržel 60 procent, sedm dalších obrazů bylo vyměněno za jiná umělecká díla v hodnotě mezi šesti až osmi miliony dolarů).
Prince sám přiznal, že předtím, než si nějaké dílo „přisvojí”, nezkoumá, jestli jde o dílo volné, nebo má-li nějakého autora. Záleží prý jen na tom, jestli se mu líbí. Jeho zaměstnankyně si od nakladatele, který knihu Yes, Rasta vydal, objednala další výtisky, ale ani ona, ani Prince se nedotazovali, jestli potřebují k jejich užití nějakou licenci, ani jinak se nesnažili získat autorovo svolení, přestože v knize byl Cariou uveden jako majitel autorských práv a jeho e-mailová adresa je volně přístupná na jeho webových stránkách. Za těchto okolností soud konstatoval, že Prince zcela evidentně jednal ve zlém úmyslu. Navíc došlo také k výraznému negativnímu ovlivnění potenciální tržní hodnoty Cariouových fotografií.
Princeovo dílo tedy při analýze čtyř výše uvedených faktorů neobstálo ani v jednom z nich.
Celé odůvodnění rozsudku, z něhož jsme zde uvedli jen malý zlomek, bylo ihned po soudním líčení veřejně zpřístupněno na internetu.
(Doufejme, že podobná pružnost a otevřenost veřejnosti bude jednou zcela běžná i v české justici...)
Text © Lubomír Synek
(Použití v jakékoli formě bez předchozího svolení autorů a vydavatele je zakázáno.)
