Připomínky k revidované pozici České republiky ke směrnici Evropské komise o osiřelých dílech
Ministerstvo rozeslalo zainteresovaným subjektům k připomínkování „revidovanou pozici” České republiky k návrhu směrnice Evropské komise o osiřelých dílech, pracovní překlad revidované verze návrhu směrnice EK o osiřelých dílech a její anglický originál. Není to čtení příliš záživné, ale otázka osiřelých děl by měla širokou fotografickou obec zcela jistě zajímat, protože se jedná o oblast, jejíž budoucí zákonná úprava může autorům, nezačnou-li se sami včas o svá práva starat, přinést nejedno nepříjemné překvapení. Většina připomínek byla obsažena už v materiálu k připravované novele autorského zákona, zde uvádíme alespoň několik základních postřehů:
V rámcové pozici ČR bohužel chybí návrh jednoho ze základních předpokladů, jímž lze především jednoduše zabránit vzniku nových osiřelých děl, a to návrh uzákonění citelné a vymahatelné penalizace za neuvádění autorů u zveřejňovaných děl a za úmyslné i neúmyslné odstraňování metadat (IPTC) z digitálních souborů. Pokud toto nebude sankcionováno, bude problém osiřelých děl kvantitativně stále narůstat, což v důsledku povede ke zvyšování finančních nákladů na vedení a údržbu databází osiřelých děl, na povinné důsledné vyhledávání atd.
Fotografové nemají problém s užitím osiřelých děl knihovnami, muzei, archivy atd. pro kulturní účely (pro archivní a konzervační účely, pro soukromé studium a soukromé bádání). Rozšíření platnosti směrnice také na komerční subjekty a na komerční užití osiřelých děl (ať už pouze výše uvedenými institucemi, nebo také komerčními organizacemi) by však zvýhodňovalo uživatele a autory poškozovalo, protože případná dodatečně vyplacená odměna za komerční užití by neodpovídala tržní hodnotě jejich děl – byla by výrazně nižší než v případě uzavření běžné licenční smlouvy. Požadovaná rovnováha mezi právy a zájmy tvůrců a zájmy uživatelů by tak byla narušena. „Vhodný model povolení či povolování užití osiřelých děl” komerčním subjektům by musel být opravdu dobře vyvážen, což bude velmi těžké.
Zavedení bezúplatné zákonné výjimky pro užívání osiřelých děl je pro autory absolutně nepřijatelné. Použití rozšířeného kolektivního licencování také není pro osiřelá díla vhodným řešením, autoři vždy budou preferovat licencování přímé.
Databáze o důsledných vyhledáváních a užití osiřelých děl by měla být v každém státě pouze jedna a měl by ji zřizovat a obhospodařovat pokud možno státní subjekt. Totéž platí o databázi samotných osiřelých děl, která by měla být propojitelná a propojená s podobnými databázemi v jiných zemích, a to nejen v členských zemích EU. „Doplňující/doplňkové ověření informací” by mělo být zájemci o užití osiřelých děl, která nebudou nalezena v databázích členských států, prováděno i v databázích existujících v jiných zemích, protože i ty mohou obsahovat kontaktní údaje na autory děl považovaných za osiřelá.
Rozšíření navrhované směrnice také na fotografie, které nejsou součástí knih nebo časopisů (tzv. „včleněnými” díly), by přineslo enormní zvýšení počtu potenciálních osiřelých děl, protože u většiny fotografií vyskytujících se například na internetu uživatelé identifikační údaje autora, ať už v písemné podobě nebo v podobě metadat, obvykle (vědomě i nevědomky) odstraňují – de facto tedy jde o díla osiřelá, přestože jejich autoři existují a při opravdu důsledném vyhledávání by měli být dohledatelní. Vzhledem k povaze internetu je ovšem prakticky nezjistitelné, ve které zemi byly takové fotografie poprvé uveřejněny – pak by nebylo možno důsledně dostát požadavku na provedení důsledného vyhledávání ve státě, v němž bylo dílo „poprvé vydáno”, a příslušná formulace by se musela změnit na důsledné vyhledávání v databázích nejen v jednotlivých členských státech, ale na celém světě.
Naopak je třeba přivítat návrh, že „Členské státy zajistí, aby v případech, kdy dílo bylo v důsledku nedbalého vyhledávání považováno za osiřelé a jako takové užito, uživatel byl zodpovědný za zásah do práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským v souladu s vnitrostátním a unijním právem.”
Krokem správným směrem je také vypuštění povolení používat osiřelá díla „pro účely přesahující poslání veřejného zájmu organizací spadajících do působnosti této směrnice” a stanovení práva „na odměnu pro nositele práv, kteří ukončí status osiřelého díla u svých děl, za předchozí užití takových děl”. Otázkou je, jak se bude stanovovat výše takové odměny.
Pokud jde o zdroje určené k vyhledávání informací o autorech osiřelých děl, v případě fotografie bude třeba využívat kromě databází fotobank hlavně nově vznikající neziskové registry s celosvětovou působností, jako je například PLUS (Picture Licensing Universal System – www.useplus.org).
Text © Lubomír Synek
(Použití v jakékoli formě bez předchozího svolení autorů a vydavatele je zakázáno.)
